REKLAMA

OTAZNIKY hotnews

PRÁVĚ VYSÍLÁME – SLEDUJTE ŽIVĚ TELEVIZNÍ STANICI i-Vysočina.cz – INFORMUJEME O VŠEM  

PRÁVĚ VYSÍLÁME – SLEDUJTE ŽIVĚ TELEVIZNÍ STANICI i-Vysočina.cz – INFORMUJEME O VŠEM  

Od září žije jihlavské Horácké divadlo oslavami 75. výročí svého založení a zároveň v zákulisí intenzivně připravuje a zkouší Romea a Julii. „Sáhnout si“ na Shakespearův bestseller je pro divadlo dárkem, je to krásná práce. Premiéru bude mít inscenace poslední říjnovou sobotu od 19 hodin.

V sezoně, jejímž leitmotivem je „Teď a tady“, má tento intenzivní milostný příběh na repertoáru svá hluboká opodstatnění. Vedle poselství o velké lásce, která nás umí zpřítomnit v časoprostoru, jde i o ohromující aktuálnost Shakespearovy hry ve všech jejích rozměrech, tedy i ve vhledu do společnosti s pokřivenými hodnotami. 

REKLAMA

Romeo a Julie

Svou nejslavnější tragédii, která patrně v oblibě a známosti předčí i jeho Hamleta, napsal jednatřicetiletý William Shakespeare v roce 1595. Na jevišti Horáckého divadla se objeví již popáté (1954, 1964, 1982, naposledy pak v roce 2002 v režii Michaela Junáška).

Nejkrásnější milostný příběh všech dob hrajeme v překladu nedávno zesnulého básníka, spisovatele a překladatele Josefa Topola (1935–2015), čímž chceme vzdát hold jeho básnickému umění a současně se přihlásit k odkazu slavné inscenace režiséra a tehdejšího šéfa Otomara Krejči v pražském Národním divadle v říjnu 1963 (s Janem Třískou a Marií Tomášovou v hlavních rolích), pro kterou Topolův překlad vznikl, a jejímž režijním záměrem bylo přivést do hlediště ND „současného mladého diváka v džínách“.

Dramaturgie

Příběh lásky dvou mladých lidí je tragický v jejich osamocenosti, s níž stojí sami proti všem, proti nepochopení svých rodičů, proti celému světu, který nevidí, neslyší a nevnímá. A tak se tato inscenace dotýká tématu generačního střetu, konformity a vzpoury, samoty ve společnosti, střetu vyznávaných hodnot (láska versus společenská prestiž a postavení). Pod tíhou rodové nenávisti, ve světě stále přítomné války (jejíž příčiny už mimochodem nikdo nepamatuje) je potřeba žít naplno a svou lásku prožít intenzivně a nekompromisně.

Režie

„Hledáme v celém příběhu skutečné současné lidi, kteří se trápí, radují a hledají sami sebe i cestu k druhým, stejně jako my. A budeme hrát o tom, co se stane, když rodiče nevnímají své děti, když na ně zapomenou, když rezignují na snahu porozumět jejich světu. Budeme hrát o tom, co se stane, a proč se stane, že rodiče zradí své děti… “, říká o inscenaci její režisér Pavel Šimák, který jako režisér a umělecký šéf působil v předchozích letech v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě a v pražském Divadle Na Fidlovačce.

Výprava

Metaforická scéna Pavla Boráka staví na jeviště prvky opuštěného dětského hřiště, které má evokovat nevinnost mládí, odcházející dětství, dětské hry, které přecházejí do dospělých situací a současně odrážet „dospělé“ konflikty a boje jako kdysi malicherné půtky na dětském pískovišti. Nadčasové kostýmy navrhla kostýmní výtvarnice Hana Kubešová.

Hudba

Původní hudbu k Romeovi a Julii složil a s herci Horáckého divadla hudebně nastudoval herec a hudebník Roman Zach. „Na živo“ z jeviště HDJ příběh Romea a Julie doprovází L. Schreiberová (baskytara), M. Dřímal Ondráčková (klávesy), J. Škrdla (kytara) a S. Gerstner (bicí).

V titulních rolích se představí Vladimíra Čapková a nový člen souboru Daniel Ondráček, čerstvý absolvent brněnské JAMU.

William Shakespeare: Romeo a Julie
Překlad: Josef Topol
Režie: Pavel Šimák j. h.
Inscenační úprava: Pavel Šimák
Dramaturgie: Barbora Jandová
Scéna: Pavel Borák j. h.
Kostýmy: Hana Kubešová j. h.
Hudba a hudební nastudování: Roman Zach j. h.
Souboje: Pavel Konvalina j. h.

Osoby a obsazení:
Chór      Lenka Schreiberová
Romeo      Daniel Ondráček
Montek, jeho otec      Milan Šindelář / Zdeněk Dryšl
Paní Monteková      Lucie Sobotková
Benvolio, Montekův synovec      Martin Dobíšek
Baltazar, Montekův sluha      Lukáš Matěj
Julie      Vladimíra Čapková
Kapulet, její otec      Petr Soumar
Paní Kapuletová      Marta Dřímal Ondráčková
Tybalt, jejich synovec      Zdeněk Stejskal
Chůva      Anna Bazgerová
Petr, sluha u Kapuletů      František Mitáš
Řehoř, sluha u Kapuletů      Stanislav Gerstner
Kníže veronský Escalus      Josef Kundera
Merkucio      Richard Vokůrka
Paris      Ondřej Šípek
Lorenzo, mnich      Jakub Škrdla
Jan, mnich      Lukáš Matěj
Lékárník      Stanislav Gerstner
Kapela      Lenka Schreiberová, Marta Dřímal Ondráčková, Stanislav Gerstner, Jakub Škrdla

Režie: PAVEL ŠIMÁK j. h.

Narodil se 25. 11. 1972 v Sokolově. Vystudoval nejprve herectví na pražské konzervatoři, kde už tehdy napsal a režíroval jedno z absolventských představení. Po několikaletém hereckém angažmá v pražském divadle ABC vystudoval režii na brněnské JAMU. Za své studijní inscenace obdržel několik ocenění. Spolupracoval s brněnskými divadly Husa na provázku, V sedm a půl či se sluchově postiženými herci v divadle Neslyším.

Pro formování jeho náhledu na divadlo či umění obecně je důležité zmínit dvě etapy v jeho životě, kterým předcházela razantní rozhodnutí – první byla zahraniční cesta, která vedla přes Skotsko až na Nový Zéland a Bali na jižní polokouli, a druhá etapa se začala rozhodnutím opustit čerstvě nabytou pozici uměleckého šéfa Divadla Husa na provázku a odejít z divadelního prostředí úplně (pracoval nějaký čas jako vychovatel v dětském domově). Obě tyto cesty velmi zrelativizovaly jeho náhled na svět a umožnily mu zásadní nadhled v dalším profesním i osobním životě.

V letech 2008–2012 byl kmenovým režisérem a současně uměleckým šéfem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (kde režíroval například Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadea či muzikál Donaha), poté byl tři roky uměleckým šéfem Divadla na Fidlovačce (2012–2015), kde měl za sebou již řadu pohostinských režií.

Soustavně se také věnuje práci pro televizi, kde stál u zrodu několika dokumentů či populárně naučných pořadů (Záhady Toma Wizarda, Hýbánky, Jogínci, Rodinné křižovatky aj.)

Čím to, že ta Shakespearova tragédie (od roku jejího vzniku r. 1595 uplynulo 420 let) vůbec nestárne? Odpověď je jednoduchá – Romeo a Julie je zkrátka skvěle napsaná hra. A to proč je to dobrá hra, také není nijak složité. Shakespeare byl obdařen neuvěřitelně bohatým jazykem, kterým vypráví napínavé příběhy. Jedno přirozeně doplňuje druhé. Není v tom žádná magie, ale samozřejmě velký Shakespearův talent. A v Romeovi a Julii navíc jde o nekonečné téma nešťastné lásky, která je zabita nesmyslnou, tupou, hloupou a arogantní válkou, u které mimochodem už nikdo neví, proč vlastně začala. Budeme se navždy dojímat a bouřit nad tím, že musí zbytečně zemřít něco čistého, nevinného. Anebo je to opakované umírání doufáním, že konečně prozřeme, možná postupně, s každou nesmyslnou smrtí o malou kapku - a jednou, možná, budeme jako lidstvo moudřejší, lepší...?

O čem tedy hrajeme Romea a Julii teď a tady v Jihlavě v roce 2015? Samozřejmě budeme hrát o lásce, jen se při jejím zobrazování snažíme oprostit od klišé a prázdných gest, hledáme v celém příběhu skutečné lidi, současné lidi, kteří se trápí, radují a hledají sami sebe i cestu k druhým, stejně jako my. A budeme hrát o tom, co se stane, když rodiče nevnímají své děti, když na ně zapomenou, když rezignují na snahu porozumět jejich světu. Budeme hrát o tom, co se stane a proč se stane, že rodiče zradí své děti.

Scéna: Pavel Borák j. h.

„Shakespearovy hry obecně, podle mého názoru, nepotřebují na scéně vůbec nic, stačí je "jen" dobře zahrát - tak dobře jsou napsány. Tím pádem má scénograf při vytváření prostoru pro inscenaci velkou míru svobody, což může být na druhou stranu docela zrádné. Prostor pro Romeo a Julii prošel několika změnami, až jsme se spolu s režisérem při diskusi nad návrhy dostali k formě opuštěného dětského hřiště, takového, jaké si pamatuje naše generace z dětství. V ten moment nám bylo jasné, že je to právě to, co jsme hledali. Nese v sobě množství významů – nevinnost mládí, dětské hry, které přecházejí do ‚dospělých‘ situací (a naopak ‚dospělé‘ konflikty, které se s odstupem jeví malicherně jako boje na pískovišti) a mnoho dalších… Obraz oprýskaných prolézaček má přitom v sobě potřebnou nostalgii i syrovou zoufalost. Jde o prostředí, které je společné pro všechny zúčastněné a znají ho i diváci, zároveň se dá výborně využít pro jevištní akce. Je vizuálně zajímavý, spíše antiiluzivní, doplněný o hudebníky s nástroji, kteří příjemně nabourávají zdánlivou realitu exteriéru. Ve své podstatě vlastně čeká na obsah, který mu dají postavy hry v jednotlivých scénách, tak jako jsme to dělali všichni při hrách na hřišti v našem dětství – ty hry v sobě často měly romantiku, dobrodružství, ale i krutost.“

Kostýmy: Hana Kubešová j. h.

Proč nehrajeme R + J v renesančních kostýmech? Režisér představení Pavel Šimák přišel s konkrétní představou, v jaké době by se měl děj odehrávat. Tudíž bylo hned jasno:). Osobně si myslím, že téma lásky a vztahů je nevyčerpatelné a dá se zasadit do kterékoliv doby, co spatřil člověk světlo světa. Tak jsem zvědavá, jestli se další zpracování bude odehrávat například v pravěku.

Co bylo Tvou inspirací? Teplo, slunce, moře, Sicílie, Itálie, mafie, temperament…

Hudba: Roman Zach j. h.

Herec Roman Zach (13. června 1973 v Ústí nad Labem), vystudoval pražskou DAMU, poté byl bezmála deset let v angažmá v pražském Činoherním klubu (1995–2004), následovalo Národní divadlo (1996–97), Dejvické divadlo a také Činoherní studio v rodném Ústí, kde si zahrál například roli Hamleta. Působil také v progresívním pražském Divadle Komedie. Je také známou tváří TV obrazovek.

Kromě herectví se Roman Zach věnuje svému dalšímu koníčku – hudbě. Skládá ji jak pro divadlo, tak pro film. Je autorem hudby k filmům Skins nebo Vaterland – lovecký deník, k divadelním inscenacím Národního divadla, divadla Komedie, Činoherního studia v Ústí nad Labem, ale i Staatstheater Darmstadt či Schauspiel Köln. Jako autor hudby se podílel i na projektu režiséra Dušana Pařízka na prestižním mezinárodním divadelním festivalu Salzburger Festspiele.

REKLAMA